Reakce Petra Krause na článek LN - Koláček ve Švýcarské troubě: Z Mostecké uhelné nebyla nikdy vyved

Články
Petr Kraus
14. května 2013

Sobotní Lidové noviny (11. 5. 2013) otiskly v rubrice Právo a Justice článek Tomáše Němečka pod názvem "Koláček ve Švýcarské troubě". Považuji za důležité na něj reagovat několika slovy.

Většina uváděných faktů je popisem událostí, jak je vnímá státní zastupitelství v ČR, nebo Švýcarská prokuratura. Jedná se o klasickou ukázku toho, že i nejprostší příběh lze vyprávět takovým způsobem, aby jeho aktéři působili minimálně jako krajně podezřelá individua. Polemiku s touto interpretací reality již brzy povedu, alespoň ve Švýcarsku, přímo v soudní síni, a proto ji nechám bez povšimnutí.

Některá tvrzení bych však přece jen rád trochu upřesnil. Ve textu článku je uvedeno, že MUS poskytla společnosti Newton půjčku na nákup vlastních akcií. Tak tomu ale není, neboť peníze, kterými Newton disponoval od investorů, nebyly nikdy účelově vázány na nákup akcií MUS. Jednalo se o peníze ke zhodnocení, k němuž také došlo. V tomto období Newton reálně a nikoli pouze "jako" nakupoval akcie celé řady podniků, včetně MUS.

Článek vytváří mylný dojem, že z MUS byly nelegálně vyváděny prostředky určené k rekultivacím. I tato informace je hrubým zkreslením reality. Každoroční audity renomovaných firem prokazují, že účetnictví MUS bylo vždy v pořádku a žádné peníze zde nechyběly. Firma nebyla nikdy tunelována ani jinak poškozena. Naopak, na rozdíl od řady jiných se stala MUS příkladem úspěšně transformované firmy. K tématu prostředků na rekultivaci už jen tolik, že v letech 1998 – 2003 vzrostly rezervy MUS na odstranění ekologických škod o 2,7 mld. Kč. Jinými slovy, došlo ke zvýšení prostředků MUS na rekultivace o plných 74 %. Na rozdíl od jiných podniků typu ČKD dal totiž stát od "staré" ekologické zátěže ruce pryč a celé břímě rekultivace Mostecka zůstalo na bedrech MUS.

Z textu článku uveřejněného v sobotních LN rovněž není zřejmé, zda je redakci známo, odkud pocházejí prostředky zablokované na Švýcarských účtech. Jedná se o peníze, které za akcie MUS zaplatil jejich současný majitel, Pavel Tykač, když si MUS kupoval. Předpokládám, že je zaplatil dobrovolně, se znalostí toho, co kupuje. Nechápu proto, jak by si na ně mohl dělat nárok, aniž by se současně vzdal majetku, který si za ně pořídil.

Za svoje akcie dostal zaplaceno i stát, byť chápu, že tehdejší cena se mu z dnešního pohledu může jevit jako nízká. Před 15 lety byla však situace zcela jiná. Těžařství jako celek bylo v útlumu, energetický sektor avizoval přechod na výrobu elektřiny z jádra či zemního plynu, roční produktivita práce v samotné MUS se pohybovala okolo nikterak závratných 400 000 Kč. Vzhledem k tomu, že MUS dávala práci přes 9000 zaměstnancům, spěla celá situace k sociálně velmi nepříjemným koncům. Kromě toho, vzhledem k orientaci socialistické ekonomiky na hnědé uhlí, pak bylo jasné, že rekultivace Mostecka bude minimálně o jednotkách miliard.

Je evidentní, při prodeji zbytkového podílu cena velmi pravděpodobně nebyla jedinou motivací na straně státu. Místo termínu "prodej" bychom mohli s lehkou nadsázkou použít výraz "zbavení se." Zbavení se nejen zbytkového podílu, ale i odpovědnosti za negativní dynamiku MUS a její budoucí závazky.

Razantní otočení kormidla uvnitř MUS po roce 1997 přineslo do roku 2003 téměř zdvojnásobenou produktivitu. Svou roli sehrál i obrat v sektoru energetiky a návrat hnědého uhlí "na scénu." To však na konci 90. let málokdo čekal. Ti, kdo na sebe vzali odpovědnost a riziko, mohli na konci také zůstat s prázdnýma rukama.

Dnešní snaha o zpětné navýšení ceny za zbytkový podíl je však rovněž založena na účelovém tvrzení o propojení vlastnictví většinového podílu o rok dříve, než k němu skutečně došlo. I když tuto konstrukci odmítám jako nepravdivou, dovoluji si poukázat na fakt, že i samotné Ministerstvo financí vyčísluje "škodu" na 1,7 mld. Kč. A to je výrazně jiné, nižší číslo, než citovaná částka 7 mld. Kč. Z tohoto zmatku je zřejmé, že stát nenachází pro své požadavky jinou než jen zástupnou oporu a že ve skutečnosti státu žádná škoda nevznikla.

Petr Kraus, 13. 5. 2013

©2014